Od začátku února až do března byla naše dospělá reprezentace na objemovém běžeckém soustředění v Keni, a mezi účastníky nechyběli ani Adélka a Miloš.
Poprosil jsem je o krátké zhodnocení a pár fotek.

Adélka: V Keni jsem se poprvé v životě zúčastnila vysokohorského soustředění. Celé město a asi i celá země je nakloněna běhání, na každém kroku jsou děti, které vykřikují: "How are you?" a mávají, případně chvíli popoběhnou s atletem. Myslím, že se mi povedlo položit slušný kilometrový základ před dalším tréninkem směrem k domácímu MS.

Miloš: Letošní Keňa mile překvapila hlavně tím, že si odpustila žaludeční problémy, takže jsem mohl aspoň z tohohle hlediska trénovat bez omezení. Ale procházka růžovou zahradou to nebyla. Hned v prvním týdnu jsem si díky špatným ponožkám vyběhl parádní puchýř uprostřed pravého chodidla (nucené dva dny volna a pak běh přes bolest), který, hned jak se uzdravil (asi týden), nahradil vyhozený kotník (opět nucené dva dny volna a pak běh přes bolest). To jsem si myslel, že je kotník horší než puchýř, ale to jsem se mýlil. Hned v tom dalším týdnu opět puchýř na chodidle, ale druhém. Ten si dal ale záležet a byl opravdu hluboko. Ten mě doprovázel poslední tři týdny. Takže poučení pro příště: "dobré ponožky jsou základ!". I tak jsem ale běhat nikdy nepřestal a bojoval proti nepříznivým okolnostem. Naběhané objemy stály za to. Přece tam nebudu ležet s nohama na stole jen kvůli takové prkotině jako je puchýř, i když to fest bolí. :)

Všem našim reprezentantům (a členům ZBM obzvláště) držíme na letošním MS palce!